Pravé hodnoty bytia

       Miliony lidí v různých církvích po celém světě o sobě s hrdostí říkají, že jsou věřící. Tito, jinak dobří lidé, by ale měli vědět, že v dnešní době to již nestačí. Dnes je od nás všech požadováno přesvědčení!     Víra totiž nikdy neměla být něčím konečným. Měla být pouze nevyhnutelným přemostěním na cestě k plnému přesvědčení. Pokud jsme tedy uvěřili něčemu, co jsme považovali za správné, bylo následně naší povinností důsledné zkoumání všeho, co jsme přijali, aby na základě takovéhoto zkoumání mohla naše víra přerůst v přesvědčení. V skálopevné přesvědčení, opírající se o nezpochybnitelnou vnitřní jistou, že je to opravdu tak.     Každý člověk je totiž samostatně cítící a myslící bytostí. A tyto schopnosti obdržel na to, aby je také využíval! Neboť výsada myslet, jako i vyciťovat, nesou v sobě povinnost zkoumat! No a v tomto zkoumání všeho, s čím jsme konfrontováni, spočívá skutečné, plnohodnotné lidství. Každý z nás se má stát samostatně a zdravě vyciťující bytostí, vědomě a s

      Každým dnem vzrůstala v chlapci niterná touha. Jednoho rána předstoupil před své přátele s pevným odhodláním: „Až dnes večer přivedu kozy domů, potom chci všeho zanechat a jít k Nejvyššímu. Řekl jsem to Wunovi. Jemu se to hodí, jen…odejdu-li, nesmím se již nikdy vrátit. To ale ani nechci.“ „Nebude ti zatěžko, odloučit se od tvých koz?“ ptal se Muru důrazně, byl ale překvapený, když chlapec s největší vážností odvětil: „Na tom přece nezáleží tomu, kdo chce jít hledat a najít Nejvyššího.“ Později, když si chlapec, jak se mu už stalo zvykem, našel místo na Uruově koleni, prosil: „Mohli byste mi poradit, kterou cestou se mám vydat, abych se co nejrychleji, jak je to jen možné, dostal k cíli?“ „Můžeme ti pomoci kupředu k další zastávce tvé cesty, Miangu. Víc učinit nemůžeme, ale tak to má být.“ „Přijď dnes večer sem nahoru. Potom tě Uru přenese přes doliny k bílému vrcholu tam naproti. Ušetříš si tím mnoho obtížného lezení a velmi namáhavou cestu.“ „Tam, kde tě Uru postaví na nohy, na

  Všetci veľmi dobre vieme, že na zemi existuje veľa zla. A existujú mnohí ľudia, ktorí sa s daným stavom už úplne zmierili. Považujú ho za normálny. Tým pádom považujú za normálnu všetku nečestnosť, nespravodlivosť, egoizmus a mnoho, mnoho iného, pričom sa tejto realite snažia čo najoptimálnejšie prispôsobiť. A takto prispôsobivým ľuďom, ktorí dokážu profitovať aj za podobnej situácie, alebo dokonca priamo z nej sa zvykne hovoriť, že sú "šikovní". Je len málo takých ktorí veria, že zlo na tejto zemi môže byť zničené. A predsa, aj keď sa to zdá neuveriteľné, zničené bude! A predsa padne, hoci dnes to málokto považuje za možné! Ako k tomu dôjde? V každom človeku, nech je už akokoľvek zlý sa vždy nachádza predsa len niečo dobrého. Každý z nás má okrem temných osudových vlákien, ktoré si tká svojou náklonnosťou ku zlému i svetlé vlákna chcenia k dobrému. K zničeniu zla na zemi dôjde zvýšeným vyžarovaním Svetla do všetkých osudových vlákien ľudí, ktoré si utkali svojim myslením a

   Ak vám niečo tvrdí jeden človek, môžete mu veriť alebo neveriť. Ak vám ale úplne nezávisle na sebe tvrdia to isté dvaja ľudia, bude na tom asi niečo pravdy. A presne takto isto je to aj so závažnou informáciou, o ktorej som často písal vo svojich textoch, a ktorej mimoriadna dôležitosť sa nedávno potvrdila aj z iného zdroja.    O čo ide? Ľudstvo stojí pred niečím tak kľúčovým a tak zásadným, čo tu ešte nebolo. Žijeme v dobe veľkého duchovného zlomu v dejinách našej planéty, o ktorom pár ľudí niečo tuší, avšak ako celok je náš svet v tomto smere absolútne nevedomý.    Aby sme pochopili nadchádzajúce udalosti v ich dejinných súvislostiach, bude sa treba vrátiť k pozemskému pôsobeniu Ježiša Krista. Ten kvôli duchovnej nezrelosti a nedostatočnej chápavosti vtedajších ľudí nemohol povedať ani zďaleka to, čo všetko im povedať chcel, pretože by tomu nerozumeli.    Preto v ďalekej budúcnosti, kedy už bude ľudstvo duchovne zrelšie, zasľúbil príchod pomocníka, Ducha Pravdy, ktorý už bude môcť

   Názor: "Kdyby Ježíšova smrt nebyla Stvořitelem chtěná, proč by například prorok Izajáš o ní mluvil již několik století předtím? Vždyť celý Starý Zákon směřuje k smrti na kříži."    Všechno jsou to předobrazy Krista. Za odpuštění hříchů se přece vždy konala oběť. Vždy musela být prolita krev nějakého zvířete, ale nikdy to nebyla oběť dokonalá. Dokonalou obětí byla až Ježíšova smrt.    Důkazem správnosti tohoto tvrzení je například také to, že po jeho smrti se roztrhla chrámová opona a odhalil se prostor, ve kterém spočívala přítomnost Páně. Prostor, kde směl vstupovat pouze nejvyšší kněz. Tuto oponu roztrhl sám Stvořitel, aby od nyní měl k němu přístup každý, protože přijal dokonalou smiřující oběť Ježíše Krista. Lidstvo od Stvořitele oddělovala jediná věc, a tou byl hřích. Každý z nás je hříšný. Ale někdo za to zaplatil.“    Odpověď:    Žel, všechny tyto argumenty jsou typickou ukázkou nesprávného a pokřiveného pohledu na pozemské poslání a smrt Ježíše Krista.    V první ř

Světlem omilostněnými přijatý záznam o životě velkého zvěstovatele Pravdy, který osvobodil Tibet od temna. Vzpínajíce se vysoko k obloze, drsní a rozpukaní strážcové hor hleděli nehybně dolů na zelenou dolinu, která se bezstarostně vinula mezi skalami. Jejich vrcholky překrýval věčný sníh, jenž se v propastích a trhlinách měnil v zelenomodrý led, jemuž ani ten nejsilnější sluneční jas nedokázal vzít jeho nádheru. Na jedné straně vysoko položené oblasti, v sevření skalních stěn, ležely dvě obrovské postavy, tak, jako by byly samy částí těchto skal. Blaženě se natáhly a vychutnávaly si hřejivé sluneční paprsky. Zprvu hleděly na tmavomodrou oblohu. Jejich pohledy ale brzy sklouzly k veselému životu, který se odehrával na nich a kolem nich. Na obou stranách vesele zurčícího potůčku páslo se stádo horských koz. Hlídal ho štíhlý, vysoký chlapec, který musel hned tu a hned zase tam přiskočit, aby zabránil neposedným zvířatům vystupovat na útesy. Ve své horlivosti oba obry nezpozoroval, dokud

       Lidský život má nepochybně nějaký smysl. Rozhodně však nespočívá pouze ve vydělávání peněz a v různých formách užívání si. Ani v plození potomstva a v péči o něj. Ani v honbě za kariérou, mocí, popularitou a podobně.     Naše bytí můžeme připodobnit ke škole, ve které žák kráčí od ročníku k ročníku, a postupně vstřebává důležité poznatky a informace. Od nižších ročníků základní školy přechází k vyšším, odtud na střední školu, na níž se pozvolna přibližuje k absolvování nevyhnutelné, závěrečné maturitní zkoušky. Pokud maturitu úspěšně zvládne, obohacený o mnohé užitečné poznatky pak vstupuje do skutečného života.     No a téměř stejně je to také s naší poutí stvořením a pravým smyslem našeho bytí. V sérii mnoha pozemských životů se totiž máme postupně stále více kultivovat a učit pravidlům harmonického života ve stvoření. Tato pravidla, nebo jinak řečeno Zákony, představují dokonalou vůli Tvůrce univerza, kterou bychom měli poznávat, naučit se žít s ni v souladu, a tak se stát li

    Vývoj lidstva se pohybuje ve dvou rovinách. V rovině duchovní, zahrnující rozvoj morálky, dobra a kvality mezilidských vztahů a v rovině rozumové, zahrnující vědu, techniku a racionální poznávání světa kolem nás.     Mezi těmito dvěma rovinami vývoje naší civilizace však existuje obrovská propast, protože dokud rozumové poznání kráčelo velmi rychle dopředu, v rozvoji morálky, obecného dobra a kvality mezilidských vztahů došlo ke stagnaci. V této oblasti totiž lidstvo téměř vůbec nepokročilo a je stejné, jako před stovkami let.     Například zákon silnějšího, který je v podstatě zákonem džungle, by měl být při zdravém a harmonickém vývoji naší civilizace již dávnou minulostí. Žel, opak je pravdou, a tento zákon zůstává neblahou realitou také takzvané "moderní" současnosti. Jediné, co se změnilo je jeho forma! To znamená, že otevřené, vojenské a násilné uplatňování zákona silnějšího bylo převedeno do podoby hospodářského a ekonomického podmaňování, ovládání a profitování ze

      Člověk si myslí, že už viděl a četl tolik negativního, že ho nic nepřekvapí. Ale opak je pravdou, protože hranice se ustavičně posouvají. A posouvají se až do nejdivočejších absurdit. Až ke zcela otevřenému přiznání ke službě negativnímu, černému, temnému a satanskému principu tak, jak to udělal slovenský spisovatel Jozef Karika ve své knize "Strach". V jejím závěru totiž otevřeně mluví o své službě tomuto principu. A to prostřednictvím šíření strachu a úzkosti  formou psaného slova.    Já osobně jsem měl možnost seznámit se s třemi jeho knihami, které jeho životnímu krédu plně odpovídají. A je smutné a zároveň hrozné, že takovýto druh literatury se dobře prodává a pan Karika patří k velmi úspěšným a oceňovaným slovenským spisovatelům. Je to však žalostný úspěch, o kterém se hovoří již v lidových pohádkách v tom smyslu, že ďábel, nebo jinak řečeno, temný princip, přichází k člověku a říká: "Upiš mi svou duši a já ti dám všechno, co budeš chtít. Peníze, úspěch, sláv

   Svojho času prišiel na zem Ježiš Kristus, aby nám priniesol Božie Slovo. Slovo, pochádzajúce od Stvoriteľa, mohol totiž pozemským ľuďom čistým a neskresleným spôsobom sprostredkovať jedine ten, kto sám prichádza priamo od neho.    Na zemi bolo v tej dobe mnoho duchovných učení, ale vinou ľudí, vinou ich vlastného vylepšovania a pozmeňovania, stratili tieto učenia schopnosť viesť nahor k Stvoriteľovi. Stali sa slepou uličkou, vedúcou kamsi do stratena. A preto, ak malo byť ľudstvo duchovne zachránené, musel prísť niekto, kto by mu ukázal stratenú cestu k spáse.    Preto prišiel samotný Syn Najvyššieho a priniesol na zem Otcovo Slovo. A v tomto Slove nám bolo jasne ukázané, ako máme správne žiť, myslieť a jednať, aby sme kráčali cestou k duchovnej spáse, a aby sme viedli  šťastný, mieru plný a plnohodnotný život už tu na zemi.    Ľudstvo tej doby bolo však duchovne nezrelé. Jeho nezrelosť spočívala v tom, že nebolo schopné spoznať veľkosť a výnimočnosť Slova, prichádzajúceho od Stvori

   Na tému koronavírus som napísal viacero článkov a reakcie na ne boli rôzne. Pozitívne i negatívne. Medzi nimi sa nachádzala aj jedna negatívna reakcia, opierajúca sa o štandardný kresťanský pohľad. Ja osobne si však myslím, že tento pohľad nie je správny a chcem vysvetliť prečo.    Vo vyššie spomínanej, negatívnej reakcii na môj článok, citoval jeden z čitateľov slová známeho českého teológa Tomáša Halíka:   "Vo chvíľach katastrof ožívajú spiaci agenti zlého, pomstychtivého Hospodina, šíria strach a  vytĺkajú z neho pre seba náboženský kapitál. Ich vízia Pána je už po stáročia vodou na mlyn ateizmu. V čase kalamít nehľadám Pána ako rozhnevaného režiséra, pohodlne usadeného za scénou nášho sveta, ale vnímam ho ako zdroj sily, pôsobiacej v tých, ktorí v takýchto situáciách preukazujú solidárnu a obetavú lásku - áno, aj v tých, ktorí na to nemajú žiadnu "náboženskú motiváciu". Boh je pokorná a diskrétna láska."    Z určitými časťami textu súhlasím, avšak s jeho celk

   Účelom tohto textu je oboznámiť čitateľov s novou a prevratnou metódu prístupu k našim problémom, prostredníctvom ktorej sme schopní problémy nie len že vyriešiť, ale popri tom ešte navyše získať významný duchovný benefit, schopný nás výrazným spôsobom posunúť vpred v našom duchovno osobnostnom vývoji. Poďme teda na to!    Každý problém, stojaci pred nami a vyžadujúci riešenie, má tendenciu vťahovať nás do seba. Má schopnosť intenzívne na seba priťahovať našu vedomú pozornosť.    V snahe riešiť problém, sa doň hlboko ponárame a stále sa ním zaoberáme. Premýšľame, trápime sa a hľadáme riešenie. Často kvôli tomu nemôžme ani spať, nechutí nám jesť, sme  frustrovaní, alebo cítime hnev a zlosť. Cítime ťažobu vo svojom vnútri, prichádzajú depresie, a my sme nútení hľadať pomoc. Najskôr u priateľov, neskôr u psychológov, a nakoniec u psychiatrov.    Akým spôsobom teda efektívne riešiť svoje problémy?    V  prvom rade by sme si mali uvedomiť, že absolútne všetko, čo bolo opisované vyššie, s