Pravé hodnoty bytia

         Dogma je něco jednou provždy dané a neměnné. Dogmata jsou věroučné pravdy, které se přijímaly na církevních koncilech závazně pro celé křesťanství.     Jejich konečná podoba byla formulována nejvyšší církevní hierarchií a krystalizovala se po vzájemných, intenzivních a někdy i dlouhodobých jednáních. No a konečný výsledek, čili dogma, měli běžní křesťané už jen přijmout. Přijmout a uvěřit bez jakýchkoliv pochybností a bez přemýšlení.     Dogmata nepřijmout, nebo o nich byť jenom kriticky uvažovat, bylo považováno za kacířství. A pokud například ve středověku někdo někoho ze zlomyslnosti, nebo z přehnané horlivosti udal za podobné kacířské myšlenky, obviněnému hrozilo mučení a často také upálení.     V současnosti mají pojmy jako "dogma" a "dogmatický" negativní význam. A nutno podotknout, že ne neoprávněně, protože lidé vnímají, že na tomto principu není něco v pořádku. Že zde jde o něco nesprávné a nezdravé, co se příčí lidské přirozenosti.     No a my si

   Názor: "Kdyby Ježíšova smrt nebyla Stvořitelem chtěná, proč by například prorok Izajáš o ní mluvil již několik století předtím? Vždyť celý Starý Zákon směřuje k smrti na kříži."    Všechno jsou to předobrazy Krista. Za odpuštění hříchů se přece vždy konala oběť. Vždy musela být prolita krev nějakého zvířete, ale nikdy to nebyla oběť dokonalá. Dokonalou obětí byla až Ježíšova smrt.    Důkazem správnosti tohoto tvrzení je například také to, že po jeho smrti se roztrhla chrámová opona a odhalil se prostor, ve kterém spočívala přítomnost Páně. Prostor, kde směl vstupovat pouze nejvyšší kněz. Tuto oponu roztrhl sám Stvořitel, aby od nyní měl k němu přístup každý, protože přijal dokonalou smiřující oběť Ježíše Krista. Lidstvo od Stvořitele oddělovala jediná věc, a tou byl hřích. Každý z nás je hříšný. Ale někdo za to zaplatil.“    Odpověď:    Žel, všechny tyto argumenty jsou typickou ukázkou nesprávného a pokřiveného pohledu na pozemské poslání a smrt Ježíše Krista.    V první ř

   Svojho času prišiel na zem Ježiš Kristus, aby nám priniesol Božie Slovo. Slovo, pochádzajúce od Stvoriteľa, mohol totiž pozemským ľuďom čistým a neskresleným spôsobom sprostredkovať jedine ten, kto sám prichádza priamo od neho.    Na zemi bolo v tej dobe mnoho duchovných učení, ale vinou ľudí, vinou ich vlastného vylepšovania a pozmeňovania, stratili tieto učenia schopnosť viesť nahor k Stvoriteľovi. Stali sa slepou uličkou, vedúcou kamsi do stratena. A preto, ak malo byť ľudstvo duchovne zachránené, musel prísť niekto, kto by mu ukázal stratenú cestu k spáse.    Preto prišiel samotný Syn Najvyššieho a priniesol na zem Otcovo Slovo. A v tomto Slove nám bolo jasne ukázané, ako máme správne žiť, myslieť a jednať, aby sme kráčali cestou k duchovnej spáse, a aby sme viedli  šťastný, mieru plný a plnohodnotný život už tu na zemi.    Ľudstvo tej doby bolo však duchovne nezrelé. Jeho nezrelosť spočívala v tom, že nebolo schopné spoznať veľkosť a výnimočnosť Slova, prichádzajúceho od Stvori

   Na tému koronavírus som napísal viacero článkov a reakcie na ne boli rôzne. Pozitívne i negatívne. Medzi nimi sa nachádzala aj jedna negatívna reakcia, opierajúca sa o štandardný kresťanský pohľad. Ja osobne si však myslím, že tento pohľad nie je správny a chcem vysvetliť prečo.    Vo vyššie spomínanej, negatívnej reakcii na môj článok, citoval jeden z čitateľov slová známeho českého teológa Tomáša Halíka:   "Vo chvíľach katastrof ožívajú spiaci agenti zlého, pomstychtivého Hospodina, šíria strach a  vytĺkajú z neho pre seba náboženský kapitál. Ich vízia Pána je už po stáročia vodou na mlyn ateizmu. V čase kalamít nehľadám Pána ako rozhnevaného režiséra, pohodlne usadeného za scénou nášho sveta, ale vnímam ho ako zdroj sily, pôsobiacej v tých, ktorí v takýchto situáciách preukazujú solidárnu a obetavú lásku - áno, aj v tých, ktorí na to nemajú žiadnu "náboženskú motiváciu". Boh je pokorná a diskrétna láska."    Z určitými časťami textu súhlasím, avšak s jeho celk

   Ako tajomná niť a doposiaľ neobjasnená záhada, objavuje sa v evanjeliách i v Zjavení Jána znepokojujúca a záhadná identita neznámeho.  Priamo, alebo nepriamo sa o ňom často zmieňuje Kristus, a píše o ňom aj Ján vo svojej Apokalypse.    Kto je to? Čo je to za osobnosť a aké má poslanie? Pustime sa do tohto, takmer detektívneho pátrania, ktoré rozhodne stojí zato.    Zmienená záhada nám začína biť do očí hneď na začiatku Nového Zákona, v úvode Matúšovho evanjelia. V kapitole s názvom „Počatie a narodenie Ježiša“ Matúš píše, čo povedal anjel v sne Jozefovi o Márii: „Porodí syna a ty mu dáš meno Ježiš (Vysloboditeľ), lebo vyslobodí svoj ľud z jeho hriechov.    A Matúš sám ďalej dodáva: „Toto všetko sa stalo, aby sa splnilo, čo oznámil Pán ústami svojho proroka: „Hľa, panna počne a porodí Syna. A dajú mu meno Imanuel, čo v preklade znamená: S nami je Boh.“    Ďalej sa v tejto kapitole píše: „Keď sa Jozef zo sna prebudil, urobil ako mu kázal anjel Pána a vzal si Máriu za ženu. Ale nenažív

    To, čo musí byť nevyhnutne očistené od ľudsky pokriveného chápania je práve vnímanie Božej Lásky, ktorá bola strhnutá do sladkastej, všetko odpúšťajúcej a slabošskej zmäkčilosti. Skutočná Božia Láska je však neoddeliteľne spojená so Spravodlivosťou! Ba čo viac, je so Spravodlivosťou zajedno a preto je jej hlavným znakom prísnosť.    Veď len skúsme kriticky zvážiť, čo by bolo s dieťaťa, ktorému by sme úplne všetko dovoľovali a úplne všetko odpúšťali. Vyrástol by z neho sebecký, namyslený a bezohľadný ľudský jedinec, mysliaci iba na seba a spôsobujúci vo svojom okolí len zlo, nedorozumenia a konflikty.    Aby sa tak nestalo, musia preto pri výchove detí vzájomne spolupôsobiť dva základné činitele a síce spravodlivosť a láska. Spravodlivá prísnosť a hrejivá, podporujúca láskavosť! Jedine takýmto spôsobom je možné vychovať harmonicky, pozitívne a spoločnosti užitočnú, ľudskú osobnosť.    Ako hore, tak aj dole! Zmienený, správny princíp zdravej výchovy detí je v podstate, v pozemsky pri

  Miliony lidí po celém světě studují Bibli ve snaze načerpat z ní poznání, moudrost a posílení. Nicméně žel, už samotný pojem "studium" je v souvislosti s Biblí absolutně nesprávný. Tento cenný spis totiž lze správně pochopit a uchopit pouze citem, protože jen lidská schopnost citového prožívání je projevem našeho nejvnitřnějšího "já", čili našeho ducha. No a Bible, jak všichni víme, je spisem duchovním. Naopak, zmíněný pojem "studium" úzce souvisí pouze s rozumem, který je produktem našeho mozku. To znamená, produktem hmoty. Rozum musí tedy, už z povahy svého druhu, hrát při zkoumání všeho duchovního nutně až "druhé housle". Nerespektování zmíněné, prosté zákonitosti, způsobilo jeden z největších precedentů na této planetě. A protože žel, lidstvo ještě dosud žije ve svých starých chybách a v přímo trestuhodné nevědomosti, bude jistě velmi užitečné, pokud si o tom řekneme více. Fakta a souvislosti, o kterých bude řeč, jsou známy již 2000 let a j