Pravé hodnoty bytia

   Položili ste si niekedy otázku, kde sa v nemeckom národe vzalo presvedčenie, že je výnimočný? Že má nejaké mimoriadne poslanie? Že má stáť nad všetkými národmi sveta? Takéto tušenie a neskôr aj presvedčenie sa predsa nedá len tak vymyslieť. Musí mať nejaký reálny základ. A reálny základ skutočne má. Je však duchovný. A v duchovnom slova zmysle mal byť aj uskutočnený. Duchovný rozmer výnimočnosti nemeckého národa ale nebol Nemcami poznaný a pochopený, a preto sa všetko obrátilo nesprávnym smerom. A síce k domnienke o vlastnej nadradenosti, na ktorej bolo postavené zvrátené právo zlikvidovať všetkých menejcenných a zaujať ich životný priestor. Z toho, čo malo byť veľké, vznešené, ušľachtilé a prinášajúce všetkým národom zeme požehnanie, sa teda napokon stalo niečo obludné, zvrátené a neľudské, čo prinieslo našej planéte vojnový konflikt apokalyptických rozmerov. Kde sa stala chyba? Čo sa pokazilo? Aby sme to pochopili, bude treba začať iným národom, ktorý bol duchovne povolaný k veľký

         Dogma je něco jednou provždy dané a neměnné. Dogmata jsou věroučné pravdy, které se přijímaly na církevních koncilech závazně pro celé křesťanství.     Jejich konečná podoba byla formulována nejvyšší církevní hierarchií a krystalizovala se po vzájemných, intenzivních a někdy i dlouhodobých jednáních. No a konečný výsledek, čili dogma, měli běžní křesťané už jen přijmout. Přijmout a uvěřit bez jakýchkoliv pochybností a bez přemýšlení.     Dogmata nepřijmout, nebo o nich byť jenom kriticky uvažovat, bylo považováno za kacířství. A pokud například ve středověku někdo někoho ze zlomyslnosti, nebo z přehnané horlivosti udal za podobné kacířské myšlenky, obviněnému hrozilo mučení a často také upálení.     V současnosti mají pojmy jako "dogma" a "dogmatický" negativní význam. A nutno podotknout, že ne neoprávněně, protože lidé vnímají, že na tomto principu není něco v pořádku. Že zde jde o něco nesprávné a nezdravé, co se příčí lidské přirozenosti.     No a my si